Novinky z mého jinak nezajímavého života XD

19. dubna 2017 v 0:20 | Yumi |  My diary

Už je to dlouhá doba, co jsem napsala nějaký "deníčkový" článek, tak je načase to napravit :D Teďka o víkendu byly Velikonoce, takže jsem díky jim měla prodloužený víkend, ale jelikož se u nás v rodině tento svátek neslaví, tak tomu nepřikládám velký význam.

Docela dost se toho v mém životě událo, i když asi nic moc mimořádného. Po letech jsem konečně našla odvahu se objednat k psycholožce. Už dlouho se trápím se svými problémy a uvědomuji si, že sama se s nimi vypořádat nedokážu. První sezení bylo fajn, řeklo se vše podstatné, co mě trápí a paní psycholožka se mě vyptávala proč tomu tak je. Dostala jsem za úkol vypsat svůj "životopis" co se týče mé životní situace a mých pocitů, které jsem zrovna v různém období prožívala. Snad mi to už nějak pomůže a budu žít šťastnější a klidnější život.

S přítelem jsme měli tento víkend pořádně nabitý, což je u nás jinak něco neobvyklého :D Největší překvapením pro mě byla kuchyně vietnamské tržnice Vinamo na Olomoucké v Brně. Ceny byly celkem přívětivé (vše za 100,-) a i jídla vypadaly zajímavě, tak jsme se rozhodli, že něco půjdeme zkusit ochutnat. Rozhodli jsme se na začátek pro polévku Wonton, která na první pohled připomínala Rámen.


Je to přesně ta na obrázku s číslem 1 (Poctivě ukraden ze stránky http://intosecondland.cz)

Obsahovala klasické čínské nudle, plátky červeného masa, vajíčko, obalené nudličky, mořské plody... a to vše namočené v chutném vývaru. Nemusela jsem si ji nijak dochucovat, byla dobrá i taková, jakou ji připravili. Příště musím ochutnat nějakou další z jejich specialit! :)

Když jsem se pak po těch čtyřech dnech objevila na Facebooku, hned mi naskočily příspěvky přátel, jak pilně tvoří anebo jsou nějakým jiným způsobem produktivní. Člověk si řekne, jaký má fajn život a když si pak uvědomí, že v podstatě neudělal vůbec nic a najednou se ukážou ty fotky.. :D Jsem hrozný flákač.. :D Ono to ale někdy vážně dokáže zkazit náladu, když nikdo nic jiného nepřidává, než fotky z výroby cosplaye, a vy zrovna chcete odpočívat a prostě jen tak být :D Hlavní je ale teď pro mě dokončit bakalářskou práci a až potom se můžu věnovat něčemu jinému.. třeba cosplayi na Animefest, že… XD

 

Cosples 2017 - report z akce

28. února 2017 v 20:50 | Yumi |  Akce, festivaly, cony

Podobně jako minulý rok, tak i letos jsem se zúčastnila akce Cosples pořádané v KC Babylonu v Brně. Tentokrát jsem však nešla samotná, ale měla jsem i svůj úžasný doprovod ♥ Díky tomu jsem si tuto akci náramně užila, i když jsem paradoxně minulý ročník protančila mnohem víc :D Není to kvůli tomu, že bych nechtěla, ale bohužel moje nohy nejsou stavěné na chůzi ve střevících a tlačily mě na prstech tak moc, že jsem v nich nevydržela stát déle než 10 minut, pak jsem si totiž musela jít znovu sednout :( A to ani nemluvím o tom, jak byly šíleně drahé.. člověk si tak nechtěně koupí mučící nástroj :D Příště musím vzít určitě nějaké baleríny!! Taky doufám, že se mi povede už konečně stihnout některý z mých původních cosplay plánů. Minule jsem chtěla vzít princeznu Garnet z FF9 a letos Art Nouveau verzi Aerith od Hannah Alexander a ani jedno z toho se bohužel neuskutečnilo. U Aerith jsem měla problém sehnat správný odstín látek, a také zkouškové mě v tom hledání materiálů dost přibrzdilo. Takže mi nezbylo nic jiného než znovu vzít Aerith s červenými šaty z loňska, ale vylepšila jsem je alespoň o květinu do vlasů, stužku a nové náramky na ruce, které jsou stejně aj tak křivé XD Místo stužky jsem původně chtěla pásek, abych si ty šaty mohla stáhnout, ale žádný vhodný na poslední chvíli (a levný!) jsem nenašla, tak to bylo spíš z nouzové situace. Mě ty šaty totiž jsou trochu víc volnější, protože nejsou na zip ani na gumu a jinak bych je neoblékla, takže na některých fotkách mi přidaly dobrých 20 kg navíc XDDD Aby mi nebylo líto, že jsem v podstatě skoro celý ples jenom protrpěla s bolavými nohami, tak jsem si udělala s holkami sérii fotek z plesu na památku :3 Konečně máme aj nějakou pěknou kvalitní fotku s přítelem, kterou si můžu vytisknout a hodit za rámeček :3 Co se týče programu, přišlo mi, že větší část zabraly taneční dívčí skupiny a mnoho času sebrala i tombola, takže těžko říct… každopádně bylo skvělý znovu slyšet hudbu z FF8, takže playlist se zřejmě opakoval z loňska :D Moc chci poděkovat všem, které jsem měla možnost potkat a povykládat si s nimi alespoň na chvíli. Nejvíce mi udělala radost cosplayerka Yuu, kterou jsem osobně neviděla už snad roky. To její veselé vyzařování dokáže člověka povzbudit a cítí se pak mnohem líp :) Na závěr sem přidávám několik vybraných fotek z plesu a budu se těšit na další ročník! :) Snad se tentokrát přijede podívat více lidí z mých známých... joo a snad že taky stihnu svůj cosplay plán XD



Veselé Vánoce a šťastný Nový rok 2017!

27. prosince 2016 v 0:10 | Yumi |  My diary

Drazí návštěvníci, chtěla bych vám popřát pohodové a klidné svátky (i když už jsou za námi :D), ale i zbytek volna a mnoho úspěchů v novém roce 2017. At je ještě lepší, než předchozí a je v něm na co vzpomínat. Pro mě byl tento rok 2016 hodně přelomovým. Dříve jsem neměla moc šťastné období a byla jsem na tom psychicky mnohem hůř. Jenže tento rok mi hlavně přinesl strážného andílka v podobě mého přítele Arsena. Je to vlastně náhoda, že jsme se spolu po letech začali znovu bavit a pak se krátce na to dali dohromady. Jsme spolu už více jak půl roku a jsem mu neskutečně vděčná za to, co pro mě dělá, že stojí po mém boku a snaží se o to, abych byla v životě šťastná a spokojená. S jeho pomocí se mi daří ve všem mnohem lépe, protože mám pocit, že to dokážu a víc si věřím. Je tu vždycky pro mě, když na chvíli zaváhám anebo mám špatnou náladu. Taky jsem si díky němu uvědomila, že nemá cenu se trápit kvůli lidem, kteří za to nestojí a jsem jim ve skutečnosti ukradená. Na druhou stranu je mi líto, že nemůžeme být spolu napořád, protože každý z nás je z jiného města, ale snad se to už v příštím roce změní. Je to jedno z mých přání a předsevzetí do nového roku, abychom spolu mohli bydlet a trávit společné chvíle a radosti.

 


Pozdrav ze záhrobí :D

16. prosince 2016 v 15:50 | Yumi |  My diary

Zdravím návštěvníky blogu, pokud sem ještě někdo chodí. Ale hádám, že za půl roku neaktivity už asi nikdo :D Bohužel v poslední době nemám tolik času na koníčky, jak tomu bylo dřív. Jsem už ve třetím ročníku na vysoké škole a starosti se zakončením školy a s napsáním bakalářky se jen zvyšují. V poslední době nedělám ve svém volném čase nic jiného, než plním úkoly a nebo dělám jiné povinnosti do školy a do toho ještě chodím do práce. Je trochu smutné, že na další věci není moc času, ale ani nálada. Činnosti, kterým jsem se s oblibou věnovala, mě už nebaví a nevím čím to je. Možná to chce vážně jen ten čas a vyčkat, až budu mít víc klidu a znovu mě to chytne. Jenže při mém momentálním hektickém životě to není možné. Zatím ještě neaktivita na tomto blogu přetrvá a uvidím jak to bude následovat v budoucnu. Třeba ještě napíšu nějaký speciální článek na Vánoce, jak to dělám každým rokem :)


SKILLET, KC SEMILASSO BRNO – 30.11.2016

16. prosince 2016 v 15:30 | Yumi |  Akce, festivaly, cony

Je to už 2 týdny zpátky, kdy jsem se zúčastnila dlouho očekávaného koncertu Skilletů v brněnském KC Semilasso. Skillet se rozhodli svojí návštěvou poctít Českou republiku a uskutečnit nezapomenutelný koncert. Již v létě jsem se rozhodovala, že by bylo skvělé se na ně jít podívat, přeci jen poslechnout si naživo takovou skupinu se jen tak nevidí. A co teprve, když zahrají v Brně, kde jsem pomalu jako doma! XD Jenže kvůli tomu, že se koncert měl odehrával v malé hale Semilassu, počet lístků se radikálně omezil a byl v prvních týdnech předprodeje ihned vyprodán. Naštěstí tato příležitost ještě nebyla promarněná. Díky svému příteli jsem dostala další šanci se na jejich koncert dostat a poslechnout si jednu z mých nejoblíbenějších skupin naživo. Lístek se sehnal na poslední chvíli z druhé ruky a dostala jsem ho od něj jako dárek k narozeninám, za což mu moc děkuji ♥ Čekala jsem teda, že bude vizuálně zajímavější, ale jednalo se pouze o soubor v PDFku a tak jsem si nebyla jistá, jestli to není nějaký fake. Naštěstí nebyl, ale to mě uklidnilo až na místě konání koncertu. Do té doby jsem nevěděla, jestli se mám těšit anebo se nervovat, že mě tam nepustí XD Přesto že jsem dorazila včas, na místě byla poměrně dlouhá fronta a trvalo tak přes hodinu, než mě a bráchu odbavili, který se mnou jel taky. Docela mě zarazilo, že se u vchodu konala kontrola alá FBI a prohlíželi nás od hlavy k patě, jestli náhodou nemáme u sebe nějakou potencionálně nebezpečnou zbraň. Dokonce jsme museli vytáhnout i jídlo a pití, aby náhodou některý z členů kapely například neuklouznul na slupce banánu a nemohl se zmrzačit.. :D Před samotnými Skillety ještě koncert odehrála kapela Red Sun Rising, o které jsem do té doby vůbec neslyšela. Překvapivě zněli stejně dobře jako hlavní skupina, ale asi se jejich fanouškem stejně nestanu. Jelikož jsem na žádném rockovém koncertě ještě nebyla a Skiletti byli moje první zkušenost, musela jsem si zvyknout na ten hlasitý zvuk a otřesy na parketech. Cítila jsem ty vibrace až na hrudi, ale po chvíli poslechu jsem si na to už zvykla a nevnímala to. Je škoda, že se mi nepodařilo dostat se do první řasy, protože jsem na skupinu skoro vůbec neviděla. Bylo tam hodně vysokých týpků a jeden z nich mě skoro po celou dobu štval, protože se pořád otáčel dozadu a někoho vyhlížel. Tak kurnik když si zaplatím lístek na skupinu, tak se přeci koukám na ni, ne? :D Skiletti začali hrát až v 20:30 a koncert trval zhruba hodinu a půl. Byl to vážně velký zážitek spatřit všechny členy naživo. Zahráli skladby jak z nového alba, tak i ze starých. Moc jsem si tento koncert užila a jistě na něj ještě budu vzpomínat. Pro ukázku, jak to probíhalo, vkládám odkaz na celý koncert a pořadí písniček za sebou, který natočil jeden z místních fanoušků.


Z playlistu jsem nepoznala pouze dvě písničky, což dokazuje, že tuto skupinu mám velmi v oblibě. Je to úplně o něčem jiném, jít si je poslechnout naživo, než si pustit jejich písničky v počítači. Ze začátku jsem měla obavy, abych náhodou neohluchla, ale kupodivu ta hlasitá hudba na mě neměla žádný negativní dopad XD Jen mi akorát začalo být příšerné horko, jak kdybych uběhala maraton. To bude asi tím adrenalinem. Samotný rockový koncert byl skutečný adrenalin :D Moc mě potěšilo, že přijeli zahrát do Brna a doufám, že sem ještě někdy přijedou ukázat. ♥


Jak se flákám o prázdninách..

27. července 2016 v 22:55 | Yumi |  My diary

Konbanwa minna san :D koukám, že jsem se tu dlouho nepřihlásila a nic nenapsala. No, většinou ani nemám o čem psát a malichernosti typu "pořídila jsem si tenhle a tento výrobek a jak je strašně boží" mi připadá celkem zbytečné. Jen co začaly prázdniny, tak s jejich příchodem se objevila i aplikace Pokémon GO a na FB se mi nic jiného neobjevuje, než statusy o této hře, která vás má donutit chodit ven. Já sama nejsem vlastníkem smartphonu, takže si to nemám jak zahrát, ale zase jít někam ven s mobilem v ruce a nedávat na sebe pozor je docela riskantní. Tento týden se i tradičně objevují statusy o Advíku a dodělávání cosplayů na poslední chvíli. ... Ten úžasný pocit, když se kvůli tomu nemusím stresovat a místo toho řeším, jak vyexpím postavy v Final Fantasy XIII-2 :3 Ano, po 3 letech jsem se rozhodla ji konečně dohrát a namotivovala mě k tomu i kámoška, která už oba dva díly má úspěšně za sebou a pustí se do Lightning Returns (kterou si mimochodem musím taky pořídit, než mi ji vyprodají). Jinak kromě vyhledávání různých zajímavostí na netu a koukání na filmy nějak aktivně ten čas moc netrávím. Většinou buď jedu na víkend k příteli do Brna a nebo jsem přes týden ve volném čase doma. Doufám, že srpen bude pro mne víc produktivnější, protože zatím je to docela bída :D


Boku no Kanojo wa Saibôgu (Cyborg Girl)

4. července 2016 v 14:50 | Yumi |  Filmy, které mě zaujaly

Po zhlédnutí této japonské doramy mám rozporuplné pocity. Kam se hrabe nějaký Titanic a další americké trháky, které ještě existují. Zápletka se stala více strhující a srdceryvnější, než jakou jsem z počátku od tohoto filmu očekávala. Cyborg Girl rozhodně není film jen o tom, že si zapláčete, ale taky vám dá hodně do života a přinutí se zamyslet. Naučí vás ještě více vážit si vašich blízkých, protože bez nich by byl svět smutnější.

Abych shrnula příběh a moc nespoilerovala, jednoho dne se objeví velmi nádherná dívka poblíž osamělého studenta univerzity Jira Kitamury a to nečekaně v době, kdy má narozeniny. Přesto že si s ní Jiro velmi rozumí, je nucena ho opustit a vrátit se zpět do "daleké budoucnosti", odkud přišla. Po celý ten rok nadále žil svůj osamělý život, do té doby, než se mu znovu ukázala před očima. Svojí přítomností ovlivnila nejen Jirovu budoucnost, ale také osud celého světa.

Já jsem si osobně myslela, že Cyborg Girl bude takový jak kdyby "andílek" Jira a bude mu plnit, co si jen bude přát. Takový osobní strážce :D No, nebylo to od mého očekávání moc daleko (až na to s tím plněním přáním :D), ale tato dorama nakonec mile překvapila a ještě musím podotknout, že děj probíhá paralelně, přičemž se střídá minulost se současností a budoucností. Divák se musí na něj dobře soustředit, aby pochopil souvislosti. Divím se, že jsem Cyborg Girl objevila až teď před týdnem. Rozhodně by bylo skvělé, kdyby bylo víc filmů natočených s podobnou tématikou :) Doporučuji ho zhlédnout úplně každému. Dokonce i brácha ho ocenil, přestože takové žánry filmů vůbec nevyhledává :D

Odkaz ke stažení i s CZ titulky je zde: https://ulozto.cz/!H6WRYhyv/cyborg-girl


Koi no Mon (Otakus in Love)

2. července 2016 v 16:20 | Yumi |  Filmy, které mě zaujaly

Včera večer jsem se podívala na jednu japonskou komedii, kterou jsem objevila v žebříčku na ČSFD. Neměla jsem totiž nic lepšího na práci, než si vyhledávat nějaké zajímavé filmy od japonských tvůrců. A co nevidím.. ono vznikl nějaký film na tématiku Otaku a cosplaye? Tak jsem si řekla, že to musím určitě zkouknout! Tento film prý vznikl podle stejnojmenné mangy. Upřímně, už podle traileru a plakátů k filmu jsem čekala, že to bude nějaká šílená ptákovina.. no a měla jsem pravdu (ještě aby ne, to je na Japonce podobné XD)


Střípky ze života

12. června 2016 v 23:40 | Yumi |  My diary

Zdravím všechny návštěvníky tohoto blogu, pokud mi tedy ještě někteří zůstali. Mohla bych po delší době informovat o novinkách, které se mi posledně udály v životě. Kdo četl předchozí článek o Animefestu, tak si jistě všiml, že jsem se zmínila i o tom, že "jsem byla s přítelem". Ano, už nepatřím mezi svobodné dívky a musím říct, že mi tato změna obrátila život lepším směrem, alespoň co se týče psychické stránky (jinak jsem pořád stejně lenivé prase jako vždy XD). Už nemám potřebu uvažovat na špatnými věcmi, deprese jsou pryč a cítím, že se dokážu plně soustředit tady a teď, aniž by mi odbíhaly myšlenky na něco pochmurného, jak tomu bylo předtím. Asi jsem částečně objevila novou chuť k životu, protože najednou nemám potřebu si na nic stěžovat a vše je v souladu s harmonií. A tohle všechno s vámi dokáže provést jeden jediný člověk, který vás má strašně moc rád. Možná to je ona ta věc, která mi v životě chyběla. Pocity méněcennosti, zbytečnosti a naprostého tragična začínají ustupovat a jsem mnohem víc spokojenější. Už by jen stačilo změnit prostředí a mám se úplně skvěle. Takový pocit bezpečí a pohodlí jsem dlouho nezažila, jestli vůbec. Vždy jsem se bála, že mě lidé nebudou mít rádi takovou, jaká skutečně jsem, takže jsem vždy působila neutrálně a moc se neprojevovala. Je to vážně úleva.

Dále bych měla napsat něco o mých dlouhodobých zálibách. Bohužel blogování už mezi ně moc nepatří, jelikož jak si každý mohl všimnout, jeden článek za měsíc je aktivita mizerná. Je to i tím, že nějak velice nemám o čem psát, nenacházím inspiraci ani motivaci k dopsání nějakého článku, když už se silou vůle do něj pustím. Nic netrvá věčně a je dost možné, že zde buď budu pokračovat stejným tempem jako dodnes a nebo už vůbec. To záleží dle chuti. Mám to podobné i s kreslením. Dříve jsem ráda kreslila, ale teď v něm nevidím žádný smysl. Jako by moje kreativní stránka byla potlačena. Ale kdo ví, třeba je to jen stresem a tím, že jsem věčně pod tlakem. Měla bych si zajet někam na odreagování, protože to potřebuji jako sůl. Obnovit chuť a vitalitu k produktivitě. Možná mě to potom přiměje něco dělat.


Touha po nedosažitelném..?

12. června 2016 v 22:55 | Yumi |  My diary

Dnes jsem se večer jako vždy mrkla na FB a už dlouho mě trápí jedna věc, ze které se prostě musím vypsat. Proč lidé nejsou spokojení s tím, co mají? Nebo proč se honí za svými ideály, chtějí být populární a začnou se přetvařovat, namísto toho, aby byli sami sebou? Nechápu to a nevím, proč mají tu potřebu tohle dělat. Někdo se navenek může tvářit jako velký sympaťák, ale nikdy nevíte, jaký ve skutečnosti ten dotyčný člověk může být, dokud ho blíže nepoznáte. Vážně, proč se lidi honí za svými "hvězdami" a slepě je obdivují, když o nich vlastně vůbec nic neví? Neříkám, že by se mě to nikdy netýkalo, ale vždy jsem se držela na uzdě a neztratila kvůli tomu část sama sebe, nebo nezačala podlézat, abych si získala něčí přízeň. Nemám ráda falešné lidi. Postupem času jsem se naučila, že nejdůležitější je být spokojená s tím co mám a vážit si toho. Na co se honit za nedosažitelným, když to přinese jen trápení a akorát to člověka nutí být osobou, kterou ve skutečnosti není.

Další články

_______________________________________

free counters