Červenec 2015

Život bez Facebooku: Den desátý

18. července 2015 v 14:20 | XTifa |  My diary

Už je to nějaká doba, co žiju v izolaci od komunity a musím uznat, že pocituji jistou úlevu. Nemusím řešit nic, co píšou ostatní a ani se tím trápit. Upřímně, statusy ostatních mě vždycky jen demotivují a kazí mi náladu. Takto se cítím víc "free-minded", nic mě nezatěžuje a hledím si svého. Taky začínám pomali, ale jistě brát věci s nadhledem. A to zrovna potřebuji. Jsem spíš ten typ člověka, který dělá ze všeho vědu a zasáhne ho každá hloupost. I když to na první pohled tak vypadat nemusí, v nitru mě to velmi tíží. Proto umím před lidma tak dobře maskovat :D

Včera jsem konečně dohrála Final Fantasy IX a musím říct, že mě v mnoha ohledech překvapila. V dobrém slova smyslu. Na to, jak jsem tento díl kdysi odsuzovala jen kvůli tomu, že postavy vypadají moc pohádkovsky. Na tom se sice nic nemění, ale jsem ráda, že jsem tomu dala druhou šanci. Dokonce se FFIX vyšplhala mezi trojici mých top FF hehe :D Na hratelnosti by se našlo několik much a pár věcí mi tam vadí (např. že Phoenix Down má mizerný účinek oživení XD) ale já to dohrála hlavně kvůli tomu příběhu. A ten konec mě úplně dojal. Jenže spoilerovat rozhodně nebudu, kdo to ještě nedohrál a tak sem hodím jedno velmi pěkné AMV, na které jsem narazila kdysi dávno a teď můžu s jistotou říci, že se k té písničce 100% hodí.


Nah I should do something :'D

8. července 2015 v 21:15 | XTifa |  My diary

*Just do iiit! Make your dreams come true. So just do it! XD*

Umm takže co vlastně říct. Napřed bych si asi měla pogratulovat k tomu, že jsem se vůbec přinutila přihlásit na blog. Po takové dlouhé době. Říkám si, že bych z něj mohla udělat jakýsi internetový deníček, jelikož sem nikdo nechodí, tak by to ani nemusel být špatný nápad. Už ani nevím co jiného bych vymýšlela za články, když tu nemám žádné čtenáře (resp. pokud nějací jsou, nedávají najevo zpětnou vazbu a tím pádem si myslím, že je to zbytečné). Takže.. jdu si sama sobě ulevit a udělat prostor :D :D :D

Vůbec nechápu proč, jestli je to mnou samotnou, nebo společností, či lidmi se kterými jsem v kontaktu, ale pociťuji jistou změnu. K horšímu řekla bych. Dříve jsem byla velmi produktivní člověk a něco vytvořit považovala za důležitou součást mého života, protože jsem si bez toho připadala k ničemu. Jenže teď mi v tom něco brání. I když si všechno rozplánuji a udělám přípravu, co kdy budu dělat, nějak mě k tomu nic nehne. Zkoušela jsem už různé motivační články, videa, cokoliv, jenže to mi ani nepomáhá a myslím, že z toho začnu být akorát tak zoufalá.

A taky mám pocit, že jsem k lidem nějaká chladná. Ne že bych proti nim měla něco osobního, jen moje mysl na mě neustále řve, že samotné je mi přeci nejlíp a obejdu se bez nich, nedá se na ně spoléhat a proč s nimi vůbec ztrácet čas?? Třeba je to tím, že jsem zažila tolik zklamání, že moje důvěra v lidstvo jaksi upadá.

Taky jsem přemýšlela, zda tady na blogu začnu vystupovat pod mojí aktuální přezdívkou "Yumi", či si nechám tuto starou. No, takhle mě tu třeba nikdo nenajde, takže asi bude lepší zůstat při starém XD


_______________________________________

free counters