Únor 2016

PragoFFest 2016 report

29. února 2016 v 20:50 | Yumi |  Akce, festivaly, cony

My God, mě se tak vůbec nechce psát a dost na to tady kašlu.. jde vidět, že mi to předsevzetí být na blogu víc aktivní nějak nevydrželo XD ale aspoň něco napíšu o pražském conu, na kterém jsem byla nedávno. Uplynul skoro měsíc od doby, co jsem letos byla na prvním conu a to byl PragoFest, tak jsem si říkala, že byl už nejvyšší čas o něm něco napsat. :D:D

Z počátku jsem byla domluvená s kamarádkou, že budeme mít na něj společný cosplay a půjdeme i do soutěže, jenže z toho později vzešlo, tak jsem si řekla, že to zkusím sama a už i bylo na čase tu summonerku někam vytáhnout. :D Týden před akcí jsem se ještě rozhodla, že dodělám nějaké detaily, jenže mě zároveň postihly i kožní problémy a do toho horečka, takže se mi těžce pracovalo a měla jsem sto chutí s tím praštit. Jenže bych si to potom vyčítala, tak jsem se přemohla a dodělala to. V této době probíhalo i zkouškové období na VŠ, takže jsem měla víc studijní náladu než cosplayovou.


Boj s vnitřní prázdnotou

13. února 2016 v 15:20 | Yumi |  My diary

Co je smyslem života? Pro co se rozhodnout a kam směřovat? Často si říkám, jestli to, co dělám je správné nebo ne. Zajímalo by mě, nad čím Bůh asi tak přemýšlel, když stvořil lidi. Naučili jsme se základní potřeby k životu, rozvíjíme své schopnosti, stárneme. K čemu to všechno? A hlavně, proč se rozšiřuje nenávist a předsudky, když je zřejmé, že tu věčně nebudeme. Taky zažívám občas pocit, že mě snad nic nepřekvapí a jako bych už všechno dávno poznala. Málokdy jsem za dosavadní dobu svého života byla upřímně šťastná a spokojená. Ten pocit zažívám jen krátce a poté mám opět sklony upadat do melancholie. Říkám si, jestli mám opravdu starou duši a už jsem na světě příliš dlouho (beru-li na vědomí i předchozí životy) což je asi pravděpodobnější, anebo jsem se ocitla na hlubokém okraji zoufalství, že je mi všechno jaksi jedno a nezáleží mi na tom, co bude v budoucnosti. Takové myšlenky mám nejčastěji, když jsem sama, když mě nic nerozptyluje. Jsem jediná, kdo takto uvažuje nebo se nás najde více? Mezi lidmi z okolí a vrstevníky si fakt připadám jak podivín. Dost často uvažuji, jaké by to bylo, kdyby najednou vše skončilo a nemusela bych se o nic starat, nic plánovat. Naprosté ticho a tma. Taky jsem si všimla, že mám až nehezkou zálibu v bizarních věcech a tématice smrti. Netuším, proč se mi svět smrti líbí více než svět života. Najdu zde klid, harmonii a žádné trápení? …

Omlouvám se případným čtenářům za takový ponurý článek, ale měla jsem potřebu to napsat. Měla bych začít znovu častěji zapisovat své myšlenky, třeba mi to pomůže orientovat se sama v sobě. Kdyby někdo zahlídnul do mé mysli, jediné, co by spatřil, by byl velký chaos.

_______________________________________

free counters