Březen 2016

Jaké je opravdové štěstí?

26. března 2016 v 15:25 | Yumi |  Úvahy, fejetony a jiné
Říkala jsem si, že jsem dlouho nenapsala nic k tématu týdne, které blog.cz každý týden vypisuje. To dnešní je "Temnota ve světle". Tak nějak jsem hned zbystřila a uvědomila si, že to se mnou dost souvisí, takže se na to pokusím sepsat pár vět.
Máte se v podstatě dobře, studujete, pracujete, věnujete se činostem, které vás baví. Ale stejně je tu pořád něco, co vás užírá a nenechá v klidu. V podstatě bych si neměla na co stěžovat, když mám střechu nad hlavou, nemám žádné nepřátele a se všemi vycházím. Můžu si dopřát vše co chci a vše probíhá tak, jak má. Odkud se tedy bere ten náhlý pocit prázdnoty v duši? Možná dychtí po něčem víc, než je obvyklé? Za hranice nemožného a nepřístupného. Najednou zapomenete, co je to skutečně prožívat radost, protože vám to vaše vůle nedopřeje. Stále si myslíte, že je důvod se snažit víc, že to, co máte, není dostačující a nemáte právo být z toho spokojení. Takové smýšlení sice může mít nějaké pozitivum, jako že vás to požene k lepším výsledkům, ale to je asi tak jediná z výhod, které z toho vychází. Proč je něco tak prostého, jako radost, tak složité pocítit? A když už ji nakonec pocítíte, tak je těžké si ji udržet? Je to snad nějaké prokletí či co. Tohle je skutečně to, co by se dalo považovat za temno ve světle. Když máte vše, ale myslíte si, že to není nic a je třeba hledat a nažit se dál.

Takové "velmi hluboké" zamyšlení...

26. března 2016 v 0:07 | Yumi |  My diary

Poslední dobou jsem nechápala, proč jsem pořád taková smutná a tíží mě hrozný tlak z toho, co bude. Připadala jsem si, jako bych zapomněla žít. Každý den ve stresu, nutkání myslet jen na to nejhorší. Vůbec jsem netušila, jak se mám uklidnit, když jsem nenašla útěchu ani ve věcech, které mě bavily. Stačí se podívat na další úspěšné lidi okolo sebe a hned mám pocit, že nesmím polevit, když se na všechno kladou takové velké požadavky. Celkem mi chybí ta bezstarostná doba, kdy jsem si vše dělala pro radost a nemusela přemýšlet nad tím, jestli je to dobře nebo špatně. Teďka se musím do všechno nutit a nesmím nic podělat, nebo z toho zešílím. Hrozně mě to štve, tato velká sebekritika, ale nemůžu s tím nic dělat. No nic, už žádné pesimistické kecy. Slíbila jsem jednomu velmi blízkému člověku, že budu šťastnější a budu se to snažit dodržet!

Jinak dneska jsem zjistila velmi zajímavou věc. Ono jde o to, že celý život jsem se starala o druhé lidi a sebe nějak zanedbávala. Taky jsem si všimla, že mi stačí malá známost a hned dokážu odhadnout na základně chování a vystupování, jaký ten člověk asi může být a co od něj očekávat. Říkala jsem si, že za to, jak všechno moc prožívám a jsem z toho zmatená, musím do blázince. Jenže třeba ne jako pacient, ale jako doktorka...??! :D Jako proč ne, ještě se mi nestalo, že bych se v někom zmýlila. Možná kdybych řešila starosti jiných, tak bych zapomněla na ty své a byla bych šťastnější. To nevím. Každopádně mám potřebu nad něčím pořád přemýšlet a to nezastavím.



COSPLES [cosplay ples] - dojmy z akce

6. března 2016 v 14:55 | Yumi |  Akce, festivaly, cony

Zmínka o Cosplesu poprvé padla těsně před Vánoci na FB od organizátorů Animefestu. Dost mě to překvapilo a zároveň i potěšilo, protože žádnou samostatnou akci výhradně určenou pro japanofily a cosplayery nemáme. Na Advíku se koná akorát Galavečer, na který si lidi chodí normálně oblečení nebo klasicky v cosplaye, ale neměl žádné pravidla. Byla to však jediná událost, kvůli které mě ten Advík bavil, protože akce jako taková za moc nestojí. Ted aspoň kvůli plesu nemusím jezdit až do Prahy, když se konal v Brně, kam to mám půl hodiny cesty.

_______________________________________

free counters