Červen 2016

Střípky ze života

12. června 2016 v 23:40 | Yumi |  My diary

Zdravím všechny návštěvníky tohoto blogu, pokud mi tedy ještě někteří zůstali. Mohla bych po delší době informovat o novinkách, které se mi posledně udály v životě. Kdo četl předchozí článek o Animefestu, tak si jistě všiml, že jsem se zmínila i o tom, že "jsem byla s přítelem". Ano, už nepatřím mezi svobodné dívky a musím říct, že mi tato změna obrátila život lepším směrem, alespoň co se týče psychické stránky (jinak jsem pořád stejně lenivé prase jako vždy XD). Už nemám potřebu uvažovat na špatnými věcmi, deprese jsou pryč a cítím, že se dokážu plně soustředit tady a teď, aniž by mi odbíhaly myšlenky na něco pochmurného, jak tomu bylo předtím. Asi jsem částečně objevila novou chuť k životu, protože najednou nemám potřebu si na nic stěžovat a vše je v souladu s harmonií. A tohle všechno s vámi dokáže provést jeden jediný člověk, který vás má strašně moc rád. Možná to je ona ta věc, která mi v životě chyběla. Pocity méněcennosti, zbytečnosti a naprostého tragična začínají ustupovat a jsem mnohem víc spokojenější. Už by jen stačilo změnit prostředí a mám se úplně skvěle. Takový pocit bezpečí a pohodlí jsem dlouho nezažila, jestli vůbec. Vždy jsem se bála, že mě lidé nebudou mít rádi takovou, jaká skutečně jsem, takže jsem vždy působila neutrálně a moc se neprojevovala. Je to vážně úleva.

Dále bych měla napsat něco o mých dlouhodobých zálibách. Bohužel blogování už mezi ně moc nepatří, jelikož jak si každý mohl všimnout, jeden článek za měsíc je aktivita mizerná. Je to i tím, že nějak velice nemám o čem psát, nenacházím inspiraci ani motivaci k dopsání nějakého článku, když už se silou vůle do něj pustím. Nic netrvá věčně a je dost možné, že zde buď budu pokračovat stejným tempem jako dodnes a nebo už vůbec. To záleží dle chuti. Mám to podobné i s kreslením. Dříve jsem ráda kreslila, ale teď v něm nevidím žádný smysl. Jako by moje kreativní stránka byla potlačena. Ale kdo ví, třeba je to jen stresem a tím, že jsem věčně pod tlakem. Měla bych si zajet někam na odreagování, protože to potřebuji jako sůl. Obnovit chuť a vitalitu k produktivitě. Možná mě to potom přiměje něco dělat.


Touha po nedosažitelném..?

12. června 2016 v 22:55 | Yumi |  My diary

Dnes jsem se večer jako vždy mrkla na FB a už dlouho mě trápí jedna věc, ze které se prostě musím vypsat. Proč lidé nejsou spokojení s tím, co mají? Nebo proč se honí za svými ideály, chtějí být populární a začnou se přetvařovat, namísto toho, aby byli sami sebou? Nechápu to a nevím, proč mají tu potřebu tohle dělat. Někdo se navenek může tvářit jako velký sympaťák, ale nikdy nevíte, jaký ve skutečnosti ten dotyčný člověk může být, dokud ho blíže nepoznáte. Vážně, proč se lidi honí za svými "hvězdami" a slepě je obdivují, když o nich vlastně vůbec nic neví? Neříkám, že by se mě to nikdy netýkalo, ale vždy jsem se držela na uzdě a neztratila kvůli tomu část sama sebe, nebo nezačala podlézat, abych si získala něčí přízeň. Nemám ráda falešné lidi. Postupem času jsem se naučila, že nejdůležitější je být spokojená s tím co mám a vážit si toho. Na co se honit za nedosažitelným, když to přinese jen trápení a akorát to člověka nutí být osobou, kterou ve skutečnosti není.
_______________________________________

free counters