Střípky ze života

12. června 2016 v 23:40 | Yumi |  My diary

Zdravím všechny návštěvníky tohoto blogu, pokud mi tedy ještě někteří zůstali. Mohla bych po delší době informovat o novinkách, které se mi posledně udály v životě. Kdo četl předchozí článek o Animefestu, tak si jistě všiml, že jsem se zmínila i o tom, že "jsem byla s přítelem". Ano, už nepatřím mezi svobodné dívky a musím říct, že mi tato změna obrátila život lepším směrem, alespoň co se týče psychické stránky (jinak jsem pořád stejně lenivé prase jako vždy XD). Už nemám potřebu uvažovat na špatnými věcmi, deprese jsou pryč a cítím, že se dokážu plně soustředit tady a teď, aniž by mi odbíhaly myšlenky na něco pochmurného, jak tomu bylo předtím. Asi jsem částečně objevila novou chuť k životu, protože najednou nemám potřebu si na nic stěžovat a vše je v souladu s harmonií. A tohle všechno s vámi dokáže provést jeden jediný člověk, který vás má strašně moc rád. Možná to je ona ta věc, která mi v životě chyběla. Pocity méněcennosti, zbytečnosti a naprostého tragična začínají ustupovat a jsem mnohem víc spokojenější. Už by jen stačilo změnit prostředí a mám se úplně skvěle. Takový pocit bezpečí a pohodlí jsem dlouho nezažila, jestli vůbec. Vždy jsem se bála, že mě lidé nebudou mít rádi takovou, jaká skutečně jsem, takže jsem vždy působila neutrálně a moc se neprojevovala. Je to vážně úleva.

Dále bych měla napsat něco o mých dlouhodobých zálibách. Bohužel blogování už mezi ně moc nepatří, jelikož jak si každý mohl všimnout, jeden článek za měsíc je aktivita mizerná. Je to i tím, že nějak velice nemám o čem psát, nenacházím inspiraci ani motivaci k dopsání nějakého článku, když už se silou vůle do něj pustím. Nic netrvá věčně a je dost možné, že zde buď budu pokračovat stejným tempem jako dodnes a nebo už vůbec. To záleží dle chuti. Mám to podobné i s kreslením. Dříve jsem ráda kreslila, ale teď v něm nevidím žádný smysl. Jako by moje kreativní stránka byla potlačena. Ale kdo ví, třeba je to jen stresem a tím, že jsem věčně pod tlakem. Měla bych si zajet někam na odreagování, protože to potřebuji jako sůl. Obnovit chuť a vitalitu k produktivitě. Možná mě to potom přiměje něco dělat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~S. ~S. | Web | 14. června 2016 v 22:15 | Reagovat

Já si říkala, kde se přítel vzal, ale bylo mi trapné se zeptat :-D
No, ne že bych tě chtěla přesvědčovat, abys nutně na blog psala a neodcházela, ale asi trochu nesouhlasím s tím tvrzením "nic netrvá věčně". Alespoň u toho kreslení. Podle toho, jak to popisuješ, si myslím, že je to ještě stále spíš krizové období, ze kterého se (jupí, jupí) očividně díky příteli už dostáváš :-) ale ještě pořád tam nějaké ty rezervy jsou. Párkrát jsme se už viděly i povídaly si a rozhodně jsem za tu společně strávenou dobu neměla ani na chvíli pocit, že bys byla typ člověka, co nakonec stejně všechno po čase zahodí, aby začal s něčím diametrálně rozdílným, co očividně dopadne časem stejně (nebo nedejbože s ničím). Ale rozhodně to chce čas a ono časem něco přijde, ať už to bude inspirace kreslit, nebo třeba i něco psát :-)
Drž se a oběma vám moc fandím! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
_______________________________________

free counters